Jakou pozici mají dnes české sklářské firmy na domácím a světovém trhu? Jaké jsou silné a slabé stránky českého skla a bižuterie a jaké jsou výhledy jednotlivých typů produkcí i sklářského průmyslu jako celku? Nejen na tyto otázky se pokoušeli hledat odpovědi diskutéři na 5. ročníku Sklářského svítání, které se letos uskutečnilo v rámci Mezinárodní konference historie sklářské a bižuterní výroby v českých zemích.
Snad ještě nikdy se naše sklářské odvětví nepotýkalo s takovou nejistotou a nepředvídatelností vývoje na zahraničních trzích jako v posledních letech. Stále silněji navíc tlačí zvyšující se konkurence výrobců zemí třetího světa, zejména z Dálného východu. Pro české sklárny, které jsou z velké většiny závislé na exportu, to znamená jediné – musí hledat stále nové trhy, posilovat marketing a důsledně se orientovat na produkci finálních výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Přesto, nebo i právě proto, jsou celkové vyhlídky českého skla více než dobré. Na tom se shodli zástupci předních firem z oboru na již tradičním diskusním fóru konaném v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Jakou pozici mají dnes české sklářské firmy na domácím a světovém trhu? Jaké jsou silné a slabé stránky českého skla a bižuterie a jaké jsou výhledy jednotlivých typů produkcí i sklářského průmyslu jako celku? Nejen na tyto otázky se pokoušeli hledat odpovědi diskutéři na 5. ročníku Sklářského svítání, které se letos uskutečnilo v rámci Mezinárodní konference historie sklářské a bižuterní výroby v českých zemích.
Odbornou záštitu nad letošním ročníkem této společné akce Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) a MSB v Jablonci nad Nisou převzala Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR (ASKP ČR). Její prezident, Petr Mazzolini na úvod prezentoval základní charakteristiky vývoje sklářského odvětví v minulém roce tak, jak je ASKP ČR zmapovala prostřednictvím své analýzy dostupných statistických dat. Český sklářský průmysl si podle těchto čísel nestojí vůbec špatně. „V rámci sektoru působí přes stovku větších sklářských výrobců, počet pracovníků ve sklářství dosahuje bezmála 20 tisíc a tržby za prodej výrobků a služeb dosáhly 43 mld. korun,“ konkretizoval blíže Mazzolini. Více než tři čtvrtiny tržeb pocházejí z přímého vývozu, což jen potvrzuje slova o vysoké proexportní orientaci českého sklářství.
„Našemu odvětví se sice v uplynulém roce dařilo, přesto se stále potýká s řadou problémů, včetně nedořešených otázek recyklace a již takřka setrvalého nedostatku kvalifikované pracovní síly,“ doplnil prezident ASKP ČR, který současně působí jako manažer předního výrobce plochého skla, společnosti AGC Flat Glass Czech. Měsíční mzdy ve sklářském odvětví přitom u většiny typů produkcí stojí nad celorepublikovou průměrnou mzdou a např. v segmentu skleněných vláken či obalového skla se pohybují mezi 31 až 32 tis. Kč. To jsou ostatně produkční segmenty, které spolu s obalovým sklem dosahují v odvětví i nejvyšší produktivity práce. Právě segment plochého skla je u nás zastoupen díky působení mezinárodní skupiny AGC nejvíce a tvoří 44 % veškeré sklářské výroby u nás.
Většina lidí si však sklářské odvětví nespojuje tolik se skly v kancelářských budovách nebo v automobilech, ale vnímá jej hlavně jako krásné užitkové či dekorační předměty. V následné diskuzi proto rozvíjela téma aktuální kondice a výhledů sklářského a bižuterního průmyslu společně s Petrem Mazzolinim i pětice vrcholných zástupců dalších významných sklářských společností ze segmentu užitkového a uměleckého skla. Účastníci setkání si tak mohli vyslechnout názory viceprezidenta společnosti LASVIT, Stanislava Kadlece, generálního ředitele společnosti NLT ze skupiny PRECIOSA, Jaroslava Seifrta, ředitele Crystal BOHEMIA, Jiřího Trtíka, ředitele Bohemia Machine a Aleše Brzka, výrobně-technického ředitele Crystalexu CZ. Velmi živá diskuze se záhy stočila k jejich zkušenostem v oblasti zahraničního obchodu a hledání exportních trhů a také k tomu, jak udržet konkurenceschopnost českého skla aniž by se snížila jeho vysoká kvalita. Zde panovala mezi diskutéry naprostá shoda v tom, že klíčem do budoucna jsou kvalifikovaní, kreativní a pro práci v oboru motivovaní pracovníci.
Právě tématu výchovy mladých odborníků pro sklářské odvětví byl věnován druhý diskusní blok, ke kterému byli přizváni hosté z akademické půdy, tedy především vysokých škol a jejich fakult technického a chemicko-technologického zaměření. Hlavní otázky se točily kolem propojení sklářské teorie a praxe a toho, zda přetrvává či nepřetrvává nesoulad mezi poptávkou firem a nabídkou škol v obsahu vzdělávacích programů. O své postřehy se s přítomnými zástupci firem podělili doc. Ivo Matoušek, proděkan Fakulty strojní Technické univerzity Liberec, prof. Aleš Helebrant, proděkan Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha, prof. Marek Liška z Trenčínské univerzity a prof. Ladislav Koudelka z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.
„Teoretické základy spočívají na základech matematiky, fyziky a chemie. V tomto ohledu se nic nemění, ani měnit nemůže. Znalosti z těchto teoretických základů však u současných adeptů o studium bohužel povážlivě ubývají,“ uvedl právě posledně jmenovaný prof. Koudelka. Názory akademiků doplnil i pohled zástupce jedné z nejvýznamnějších sklářských středních škol u nás, Libora Doležala, ředitele SUPŠ sklářské ze Železného Brodu. Tato škola jako jediná v České republice totiž v současnosti nabízí i výuku pro sklářské technology.
Diskuze se účastnil rovněž viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. „Jednotlivá ministerstva i vláda jako celek po nás chtějí, abychom jim za celý průmysl řekli, jaké studijní obory budou zaměstnavatelé potřebovat za 6-8 let. Takto ale ekonomika nefunguje, my to opravdu v tuto chvíli nevíme a netroufáme si to ani odhadnout. Myslím, že podobně to ostatně platí i v případě sklářských firem,“ glosoval některá přehnaná očekávání státu ohledně schopností zaměstnavatelských sdružení anticipovat vývoj nad střednědobý rámec. Díky Radkovi Špicarovi zazněly i dotazy na téma spolupráce firem a univerzitních pracovišť nejen v oblasti vzdělávání, ale i výzkumu a vývoje. Jak ale v této souvislosti poznamenal prof. Liška z Trenčínské univerzity, „Nelze celý výzkum přeorientovat pouze na smluvní spolupráci s výrobními firmami. Bez solidního základního výzkumu totiž nemůže existovat ani výzkum aplikovaný“.
To, že se letošní diskusní setkání zástupců sklářských firem, odborných škol i všech dalších aktérů a zájemců o dění v odvětví opět mimořádně vydařilo, svědčí nejen fakt, že všichni účastníci zůstali debatovat ještě dlouho po skončení formální části, ale také to, že při těchto debatách takřka všichni bez výjimky potvrdili svůj zájem dorazit do Jablonce nad Nisou i napřesrok.
Zdroj: Tisková zpráva SP ČR / Foto: Muzeum skla a bižuterie Jablonec n. Nisou